Blog  Úzkosti

Nesuďte nás! Neznáte našeho protivníka

Moje úzkost

Nesuďte nás! Neznáte našeho protivníka

Strach, úzkost, deprese..

Seber se a vypadni! Video, po jehož shlédnutí se ve mně uvolnily různé emoce. Vztek, pocit nespravedlnosti a následně pláč, sounáležitost, pocit porozumění. Vzpomínky na nejhorší chvíle mého boje s úzkostí. Na to, jak mi bylo několik let říkáno, abych držela své emoce na uzdě.

 

Hodně lidí má předsudky a odsuzuje, aniž by věděli, co se s vámi děje. Co prožíváte a s čím uvnitř sebe bojujete. Netuší, že svádíte svůj životní boj sama se sebou, svými myšlenkami, strachy.

 

Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem nebyla schopna vejít do metra. Jaká muka to pro mě byla. V těch nejtěžších chvílích pro mne metro bylo neskutečným protivníkem. Bušilo mi srdce, měla jsem pocit, že se dusím, omdlím, a že z toho věčného strachu zešílím. Nepopsatelný strach, který ve skutečnosti s metrem neměl vůbec nic společného.

 

A co mi pomohlo?

  • Terapie, přítel, rodina, vůle.
  • Odchod z práce, kde mi zakazovali dávat najevo své emoce. Postupně jsem se je naučila opět vypouštět ven.
  • Nestydět se za to, že jsem emotivní člověk a že jsem takto v pořádku.
  • Mluvit o svých pocitech a neschovávat je.
  • Zbavit se i svých vlastních předsudků. Nejsme blázni, jen nám naše tělo dává najevo, že je něco špatně.

 

Mluvme o svých pocitech, ukazujme své emoce. Nemáme se za co stydět.

 

Asi budeme potkávat hodně lidí, kteří budou mít předsudky, stejně jako profesorka v tomto videu „Seber se a vypadni“. Ale když to budeme stále schovávat, přístup okolí se nikdy nezmění.

 

Pokud vás článek oslovil, budu ráda za vaše označení, že se vám líbil nebo za jeho sdílení 😉 Dostane se díky tomu k lidem, kterým může pomoci. Děkuji 🙂

Čtěte také: