Blog  Inspirace  Úzkosti

Spojte se s vnitřním dítětem a buďte sami sebou

Moje úzkost

Spojte se s vnitřním dítětem a buďte sami sebou 

Co je vnitřní dítě? K čemu mi je? Může mi pomoci? Nebo mám snad pomoci já jemu?

To jsou otázky, která jsem si ještě před nedávnem kladla. Díky mojí úzkosti se dostávám do různých tajů a hlubin své duše. Objevuji sama sebe a příčiny její dříve velmi časté návštěvnosti, kdy zůstávala i několik dní. Její neutuchající snaha mi otevřít oči byla neuvěřitelná.

 

Před pár dny jsem absolvovala seminář Jak nám zážitky z dětství komplikují dospělý život“. Už dlouho jsem se chystala navštívit něco takového, jelikož jsem přesvědčena, že i to velmi souvisí s mými úzkostmi a strachy. A neboť své vnitřní dítě už vnímám a poslouchám, mám nutkavou potřebu psát a podělit se s vámi o to. Věřím, že to může i vám pomoci odhalit taje svých starostí a strachů, které mohou být zakořeněny již právě v dětství.

 

Ptáte se, co je vnitřní dítě?

Jste to vy, vaše dětská dušička žijící uvnitř vás. Nedílná součást vašeho bytí. Bohužel velmi často utlačena rodiči, společností a následným strachem být sám /sama sebou.

  • Vzpomeňte, co vás bavilo? Co jste jako dítě milovali, dělali?
  • U čeho jste se cítili nejšťastnější a jako by vám patřil celý svět?
  • Vzpomeňte na dobu, kdy jste byli odvážní a šli do všeho po hlavě.

 

Já byla velice kreativní dítě. Pořád jsem něco tvořila, vyráběla a psala. Slohovky ve škole pro mě byly něčím úžasným, narozdíl od mých spolužáků, kteří je brali jako děsný „vopruz“ 🙂 Jenže jak šel čas, přestala jsem tvořit, přestala jsem psát. To mě přece neuživí, raději budu dělat to, co se ode mne očekává. To, co je „normální“.

 

Jak dětství může ovlivnit náš dospělý život?

Měli jste šťastné dětství? To je skvělé  😉 Ale přesto se ptáte: „Proč mě sužují úzkosti? Proč mě děsí panika? Co po mně vlastně chtějí?“

Odpověď je uvnitř vás. Jen vy si dokážete odpovědět na tyto otázky. Sama vím, jak moc je to těžké. Dlouho jsem jednu z příčin držela v sobě a ani mne nenapadlo, že by to vůbec mohlo být příčinou mých úzkostí, které pramenily z neskutečné potřeby být dokonalá a zavděčit se každému. Píši o tom ve svém nedávném článku „Jsem DOKONALÁ? ANO! Tak proč se furt snažím všem zavděčit a být lepší?“.

A takto postupně objevuji další a další příčiny, i když jsem o nich ani nevěděla. Tato poznání mne léčí. Léčí moje dávno zakořeněné strachy a vzorce, které jak je vidět, nejsou správné. A to je to, co se mi moje kamarádka“ úzkost snaží stále říct.

 

Na otázku: „Jak může ovlivnit naše dětství dospělý život?“ je odpověď:

VELMI

Vše, co se nám stane v dětství, si neseme s sebou až do dospělosti. Po zbytek svého života, pokud to sami nezačneme měnit.

 

  • Odebrání po narození

    Po narození jsme několik měsíců závislí na rodičích. Potřebujeme je už od samotného narození. Kontakt s nimi je pro nás zásadní. Představte si, že několik měsíců jste v blízkém kontaktu se svojí matkou, v bezpečí jejího lůna. A najednou se ocitnete v obrovském neznámém prostoru, s cizími lidmi, netušící, co se s vámi děje. Přichází první zásadní moment strachu a šoku.

 

  • Kojení

    Dalším příkladem je kojení. Hluboké spojení se svou matkou – symbiotická vazba. Pouto, které máte jen s ní. A bohužel se občas stává, že tato potřeba dítěte není, nebo nemůže být, ukojena.

 

  • Samostatnost

    Fáze vzdoru, kdy po období naprosté závislosti na rodičích přichází potřeba objevovat svět. Dítě se odlučuje od matky a chce být samostatné. „Ne, já.“ „Já sám.“  V této fázi si většina rodičů myslí, že se jedná o drzost či nevychovanost. Přitom je to jen potřeba samostatnosti. Pokud je za toto dítě trestáno, uzavře se a pociťuje vinu. I když vlastně netuší za co. Má strach se projevit, být sám sebou.

 

  • Odvaha

    Dítě běhá, zkoumá vše kolem sebe. Má velkou kuráž a odvahu objevovat. Bohužel v tu chvíli přichází strachy rodičů, kteří chtějí své dítě chránit. „Pozor!“ „Nelez tam!“ „Nedělej to!“ Dítě netuší, co se děje, co provedlo, a tak se stáhne. Výsledkem je zničení odvahy dítěte.

 

  • Emoce

    Děti mají nádherný dar dávat najevo své emoce, a to bezprostředně a bez jakéhokoli schovávání. Radost, strach, vztek, pláč. Což ale ve světě dospělých není žádoucí. Již od dětství jsme vedeni k tomu, že nesmíme emoce dávat najevo. Nesměli jsme plakat ani zuřit.

 

quiet-29763_640

  • Jsme vychováni k závislosti na druhých. K tomu, že nemáme říkat svůj názor. Nemáme být odvážní a vybočovat z řady. Máme dělat jen to, co se sluší a očekává od společnosti.
  • A emoce? Ty si laskavě držte na uzdě. Nikdo na to není zvědavý.
  • A teď si představte papiňák. Co se stane, když z něj nevypustíte páru? Přesně to se stane i s námi, pokud budeme držet emoce v sobě a utlačovat svoji osobnost.

 

Tohle vše se projeví v našem následujícím dospělém životě.

 

Setkání se svým vnitřním dítětem

Na výše zmíněném seminářiJak nám zážitky z dětství komplikují dospělý život“ nás lektorka pomocí meditace přenesla postupně zpět do našeho dětství, kde jsme se setkali se svým vnitřním dítětem. S tou naší malou či malým dětským já. Osobně jsem již párkrát tuto cestu absolvovala, ale takto hlouběji to bylo mé poprvé.

Pocity jsem měla rozporuplné a po cestě zpět svým životem, jsem zjistila, že jsem se v různých etapách cítila velmi sama a smutná. I to malé já přede mnou, hrající si s kostkami, bylo opuštěné a nedůvěřivé. Nejen v lidi, ale i v samo sebe. Věkový rozdíl mezi námi byl asi 28 let a cítila jsem vše, co cítilo moje vnitřní dítě.

Překvapilo mne, co jsem zjistila. Co mi v mém životě chybělo. Nyní to vím a mohu s tím pracovat nejen u sebe, ale časem i u mých dětí. Nyní to aplikuji na své čtyřnohé kočičí dětičky a je mi takto mnohem lépe.

 

Vzkaz od mého vnitřního dítěte mluví jasně:

VĚŘ.

Nejen sobě a lidem kolem, ale i tomu, co dělám.

 

Nyní, po dlouhých letech, už vím, že chci být navždy ve spojení se svým vnitřním dítětem. Postupně se vracím k tomu, co mne baví a miluji to. Cítím, že jsem to zase já. A že je mi dobře v tom, že nejsem „normální“.

 

Moje úzkost mne donutila podívat se hluboko do svého nitra, do dávných zapomenutých časů. A za to jsem ji vděčná. Čím více objevuji svoji skutečnou osobnost, tím více je mi dobře. Úzkost slábne a já konečně žiji svůj život.

 

Pokud vás článek oslovil, budu ráda za vaše označení, že se vám líbil nebo za jeho sdílení 😉 Dostane se díky tomu k lidem, kterým může pomoci. Děkuji 🙂

Napište komentář:

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Čtěte také: